Několikeré zdanění obyvatelstva

            V současné době nepodařené do obrátek hnané euforie t.zv. hospodářské přestavby se kromě činitelů vlády jaksi opomnělo vyměnit několikero archaických podniků našeho národního hospodářství. Vezměme si na paškál pěkně zastaralou čsl. daňovou soustavu.

            Tato stará dáma, již sama svou složitostí schopná uživiti specialisovaného právníka, terorisující mladé a svobodné lidi, podporující rozvody, budí naši kapsu z netečného spánku ještě několikanásobným zdaněním, kterému je spotřebitel podroben se sféře oběhu peněz a zboží.

            Platíme daně. A víme o nich. Všichni víme o dani „A“ – t.j. dani z vlastního příjmu, projevující se zmenšením nominálního množství peněz v peněžence.

            Platíme i daň „B“. O té mnozí netuší, většinou o ní kolují nepříčetně rozporné informace. Je to daň obsažená v obchodní a maloobchodní ceně zboží – prostě ta částka, která dělá z určitého výrobku právě ten vážený a drahý předmět.

            Pohovořme si o dani „C“. Vyvstává otázka, oč jde. Zboží máme doma a platíme pouze náklady jeho údržby (provozu). Tak jakápak daň?

            Předměty osobní spotřeby kupujeme dnes častěji než v minulosti. Má na to vliv mnoho faktorů, mezi jinými i rychlejší vědeckotechnický rozvoj a nekvalitní výroba. Jsme jednoduše nuceni koupit tentýž výrobek, snad inovovaný, pouze proto, že původní koupě je buď beznadějně zastaralá (a nerentabilní) nebo nekvalitní = množství oprav, opět nerentující se (zde vystrkuje růžky daň placená z výkonů služeb)  a proto nutnost předmět vyměnit.

            Co lze na konci zjevných daní konstatovat? Rychlejší oběh zboží platíme dalšími a dalšími daněmi z obratu. Jak u automobilu, tak u předčasně okoralého chleba nebo prodřeného rukávu.

            Pohovořme si o dani „D“ (s tím, že zdaněné opravárenství taktně pomíjíme). Nazvěme ji daní inflační. Dá se říci, že se na ní podepisuje stará dáma daňová soustava svojí složitostí.

            Neplatíme, jak známo, z příjmu jednoduše určité procento. My platíme dle daňových tabulek pevné částky a až vysoce postavené platy se řídí procentem.

            A tak před inflací jsme vydělali pro svou životní úroveň např.  1 000,- Kč měsíčně. A tabulkovou daň, např. 100,- Kč = 10 %.

            Dnes pro alespoň udržení této úrovně musíme vydělat 5 000,- Kč. A tabulková daň z této částky činí např. 1 000,- Kč, t.j. 20 %.

            Tedy rozdíl 10 %. Podotýkám na okraj, že rozdíl 10 % z tisícovky a rozdíl 10 % u pěti tisíc je také působivý a napovídá cosi o sféře státního rozpočtu.

            A proto občane zaměstnanče průmyslový nezoufej. On si pracovník JZD vydělá sice o nějakou tu stovečku více, ale mechanismy výše popsané jej oholí také.

            Blbá útěcha. Já vím. Ale co zbývá dodat ke slavné přestavbě s archaickým kormidlem a koly stářím skřípajícími.

                                                                                                     ............................. psáno někdy v roce 1988