Oslovil jsem v trolejáku

tři sudičky v baloňáku,

 ptám se ztěžka hned:

co vy babky kořenářky

dělaly jste let čtyřicet?

------

První bába, mastné vlasy,

hnědé zuby, nula krásy,

kvíká hlasem sípavým:

Já byla jen na léčení.

Cos tu dělal? Co já vím?

-----

Víš synáčku, hvízdá druhá,

tys byl taká moje vzpruha

co mi lenost zahání:

Moc nedělat, mít se dobře

jaképak s tím štrachání.

-----

Třetí babka, vlasy do rzi,

z úzkosti má katarzi,

už se ke mně naklání:

Co tu křičíš, máš ty rozum?

Já ti dala spisování.

-----

Tohle psaní čert byl dlužen,

chtěl jsem získat úspěch u žen.

Já chtěl lovit, mámit baby,

teď  mám čísel plné řady

a počítám peníze

za mizerné provize.

-----

Zvednu hlavu, vidím shora

v ksichtě odznak revisora:

Panáčku, naval doklad,

jinak dáš tři stováky,

toť stručný můj právní rozklad.

-----

Hledám zrakem sudice,

rozezlen jsem velice.

Revizora přilákaly

teď mi z venku mávají

a k tomu si kdákají,

jsou to zkrátka slepice.