VD 10 - dálkově
Říjen 1985.
Konečně jsme dorazili na hlavní autobusové nádraží. Že vypadá divně? Co vás nemá.
Zastřešovat mizerná, uzoučká a rozdrolená nástupiště netřeba – brzký ranní cestující déšť a sníh nevnímá, odpolední poutník je rád, že přežil pracovní den a chvátá domů. A vůbec, otužování ještě nikomu neuškodilo.
Můžeme se pohotově skrýt ve skvostné výpravní budově s čekárnou.
Vypadá trochu jako čínská pagoda, máme do ní vlézt?. Á, dřevo, valašské tradice se nezapřou. I vevnitř je palubová pošlapaná a šedě špinavá podlaha. Celodřevěnou nádražní budovu žádné stotisícové město nemá, zase jsme v něčem první.
---------------
Dnes leží na zobrazeném místě hloupá asfaltová plocha s placeným parkovištěm.