VD 11 - dědictví bájí
Říjen 1986.
Zkusíme druhé autobusové nádraží. Ale co to?
Nevidíme žádná nástupiště? Nejsou zde stojany s odjezdy autobusů. Asi neodjedeme.
--------------
Neinformovanému pozorovateli může být záhadou, jak se odsud dokázalo odpravit a dovézt několik tisíc lidí denně. Mnohdy jsem uvažoval, dle jakého vnitřního pořádku se zaměstnanci po směnách řadí na volné asfaltové ploše do zástupů, ke kterým přesně najíždějí jejich autobusy.
Až jako řadovému zaměstnanci o.p. Svit mi bylo umožněno záhadu rozkrýt. Poznatky o způsobu provozování této hromadné dopravy dědily se v cílových vesnicích z praotců na otce a poté přenášely se i na jejich syny. Šířily se v rodinách ústním podáním a mimo dotyčnou obec nikdo nepřišel na to, odkud a s jakým jízdním řádem tato veřejná (?) doprava odjíždí. Případné nenadálé změny byly vyhlašovány závodním (!) rozhlasem. Pouze se mi nepodařilo zjistit, jak se o změnách dověděli i pracovníci z podniků mimo vliv Svitu. Snad si posílali telegramy, co já vím.....
------------------
Dnes se na zobrazené ploše rozvaluje hloupá asfaltová plocha s placeným parkovištěm. Vzorné komerční využití centra ....... Raději se vrátíme na původní autobusák.