vd 12 - v socialistické péči
Červenec 1988.
Ouha – zatím co jsme se toulali po jiných štacích, zchátrala hlavní nádražní budova. Do ní vlézt, dostaneme nanejvýše uvolněným okenním rámem do hlavy. A bude po cestování.
*****************
Zobrazená budova, přezdívaná „pagoda“, stála (neznamená dostačovala nebo skýtala cosi jako komfort) bez problémů skoro pětatřicet let. Pak ji režim začal likvidovat – opuštěním a chátráním. Skelet s orvanými stěnami a vytlučenými okny vydržel na jednom z nejfrekventovanějších míst asi rok a stal se oblíbeným místem večerních dostaveníček chlastající mládeže.
Další etapou neřízené likvidace byla noční akce neznámého žháře – milou pagodu zapálil. Při požáru a hašení nevydržela bezohledné zacházení a zřítila se. Ohořelé trosky rozvalovaly se na místě ještě tři měsíce a zvládly se ukázat v celé své kráse jak hostům Filmového festivalu, tak hudebníkům z celého světa, účastnícím se Mezinárodního festivalu dechových hudeb.
Až po nemístném dotazu jakéhosi cizince, jestli jde o památník druhé světové války a bombardování, byly zbytky stavby v létě 1989 odklizeny.
-----------------
Dnes rozvaluje se zde ..... no co asi? Jasně, hloupá asfaltová plocha s placeným parkovištěm.
*********