VD 24 - Pít
srpen 1987.
Vchod nádraží! Jízdenky a bufet! Hajzlíky zadara!
Bufáč Semafor. Progresivní název.... Podnikání v rámci perestrojky. To jsou věci. I obsluha – pívo z automatu, čtyři deci do kelímku z povoskovaného kartonu. Tak jdeme – první jízdenky, potom pivko.
Moc se nádražíčko od války nezměnilo. Přesněji, vůbec ne. Vypadá stejně jako za protektorátu, jen zde od bombardování snad nikdo neuklidil. Kdyby se Američané lépe trefili, mohli jsme mít nové.
-------------
Podniková brána u nádraží zírala občas na zajímavé výjevy ze života prostého lidu. Po velikonocích bylo možné zahlédnout mnohého vesnického strýca, oděného ve svátečním černém sedláckém obleku, jak se po prohýřené noci a se dvěma promilemi alkoholu v krvi snaží přemoci chabý odpor vrátných a jít „pomoci“ svému pracovnímu kolektivu s plněním výrobních úkolů.
Vždy vrátní, složení za oněch časů především ze starobních a invalidních důchodců, odolali. Strýcové končili své snažení přilepeni na zeď vrátnice, čelem ke zdi, opírajíc se rukama vztaženýma nad hlavou a hledajíc ztracenou rovnováhu. Poté se většinou odpotáceli do nádražního bufetu a na pracovišti jim mistři napsali „americké volno“.
----------