VD 25 - koulovaná
Leden 1987,
Mráz, nemráz, pojedeme. Roztočíme diesel, rozmrazíme semafory, nevyhřejeme vagóny.
Nohama nesetřeme rosu na kolejích, možná přimrzneme. Ale pohneme se. I se zpožděním.
Místní lokálka, tažená černou parní lokomotivou, projížděla v sedmdesátých letech ladnou košatou krajinou Vizovické vrchoviny. Nejednou byl vlak „odstřelován“ sněhovými koulemi podél trati hrajících si městských i vesnických hochů.
Jednou nějaký šikula trefil přímo strojvedoucího do čepice. Vlak dýmal a v plném tempu pokračoval směrem na Vizovice. Když se vracel do Města, zastavil na místě činu v okrajové čtvrti, z lokomotivy vyběhli naštvaní strojvedoucí s topičem a jali se nahánět místní mládež. Nikoho nechytili, málem jim vychladnul kotel. Lokální trati žijí své denní příběhy.
----