VD 27 - Barwagoon
Březen 1977.
Stále šibujeme. Chce to trpělivost, vlakový posun není kratochvilná legrácka pro čekající. Můžeme jej i několikráte denně zopakovat, pokud bude zájem (a nám se bude chtít). Modrá armáda vždy ráda vyhoví.
-------------
Každý vlak, i ten nejluxusnější, jednou omrzí. Vybereme si automobil. Hezky pěšky se projdeme po Městě, ať máme přehled, co je v nabídce.
-----
Na slepé koleji mimo nádraží, nezávisle na vlivech okolního světa, zasunut stál roku 1980 lehce nabouraný osobní vůz druhé třídy. Se sedadly typicky hráškově zelenými, neprodyšnou koženkou potaženými, kompletním interierem, okny a WC. Střecha byla neporušená, nezatékalo.
Jakým se tento vůz stal rájem pro nikým nekontrolované pitky a kuřácká sezení puberťáků! Zásoby bílého vína, pečlivě ukryté ve větracích šachtách, popelníky vozu hutně napěchovány špačky z cigaret, ubalených z odhozených nedopalků na zastávkách.
Asi rok stál opuštěný vagón na očích veřejnosti, nikým nerozbíjen a každým pařičem veleben.
Až do něj dorazili předpubertální mladíci a nešťastnou náhodou objevili skryté zásoby alkoholu, ráj skončil. Nastala šedivá realita života – bez tajných pitek a balení holek na zelených, neprodyšných koženkách.
A do roka byl vůz odsunut do léčebny všech naražených vagónů v Přerově. Jedna kapitola ze skrytého života nádraží skončila.
---------