VD 5 - něco pojede
28. září 1985
Čekáme. Dělníci, rolníci, pracující inteligence. Na zastávkách čteme (rozvoj znalostí), nadáváme (trénink řečových center), přemýšlíme (potichu, nikdy nevíte, kdo vedle vás stojí) a milujeme (platonicky samozřejmě). Možná by nevyšuměla bez odezvy snaha o založení pěveckého kroužku nebo šachového družstva (nikolivěk rychlošachů, prodlevy lokální dopravní sítě bývají delší) stanice trolejbusu.
Vstoupíme syčícími dveřmi – postojíme u tvrdého sedadla, kov pálí, ruka zpocená sklouzne po ulepené tyči. Otevřeme zatuhlé okno navzdory důchodcům, opřeme se vratce navzdory návalu, nejistě vyklopýtáme – navzdory davu.
-------------
Potíme se, čpíme kysele. Mrzneme, tíženi prochladlými močovými měchýři. Pojedeme.
----------
„Pane řidiči, přidejte, jedete jako s hnojem!“ „Jó, co jsem naložil, to také vezu!“
------------