vracenky - dekolty dní
Březen 1977.
V odhalování ulice let sedmdesátých měli jsme jako pubertální panicové málo zkušeností. Postupně jsme odkrývali nánosy podstaty věcí a jevů, které se snažili před námi zahladit a stmelit v jednolitý masív nové společnosti bez tváří a zřetelných osobních cílů.
Pár let po exponování tohoto snímku vyvolán k tabuli – pohříchu v hodině politické ekonomie zachvátil mne mikrospánek a vyučující třídní profesorka přistihla in fraglanti. Na závěr trapných chvilek zkoušení a protřepávání ospalého mozku zazněl triviální dotaz: „Jaká je materiálně technická základna komunismu?“ . Dotyčná RSDr. trpělivě čekala, po napjaté chvíli beze slov zklamaným tónem prohodila: „No přece vědeckotechnická revoluce,“ a posadila mne s dobrou (za tři). Nadějná vyhlídka – díky všeobecnému zaostávání komunismus u nás nikdy nenastane.
Přeji příjemný den, jeden z mála, kdy Slunce svítí ráno a večer ze severu - i když ne dnes, kdy je zataženo - a člověk kličkuje do práce a z práce různými trasami, aby si zafotil – komunismus už opravdu nenastane. Jen socialismu v nás se ne a ne zbavit.