vracenky - delegace
13. července 1991.
Lidé národů tábora míru se musejí setkávat. Družbu nutno upevňovat po stránce pracovní i kulturní. Musíme předávat zkušenosti z výroby, technologických postupů a kulturní podněty – pěstovat proletářský internacionalismus v mírových dobách, které samy o sobě jsou darem socialismu.
Děti školou povinné kropí kostrbatými dopisy v azbuce uvědomělé pionýry v náhodně zvolených školách země sovětů. Korespondence se sovětským pionýrem stanoví se vrcholem komunikace v ranněuvědomovacím věku (známka na dopis, který putoval cca 14 dní, stojí jako rovnocenná tuzemská, t.zn. 60 haléřů).
Dospělí pracující hostí návštěvy delegací z vyspělé sovětské země. Ty radí, jak lépe opracovávat, slévat, legovat, klást cihly, dojit, hladit ...... a kupovat.
Delegát ze země nejmilejší se v prvním, druhém i třetím plánu vrhá na obchody, co mu síly a přidělené koruny stačí, skupuje konzervy, šaty, boty. Velikosti, typy? Всë ровно!
Družbový člověk – zemitý tvor veselý, rád se baví. Pohrdajíce síní tradic, vrhá se na občerstvení a do víru alkoholových pijatyk. Začínají vesměs proslovy a divokou žranicí. Končí tradičním koloritem potácení, zvracení a opileckého vyspávání.
Jen jednou za čas obdrží sovětský člověk „opušťák“ ze svého vymezeného území. A převážen specielním uzavřeným maďarským autobusem sovětské cestovní kanceláře jako v obráceném akváriu hledí na nová panelová sídliště, barevné lidi, autobusy a automobily. Na podivné tvory, jímž je nadčlověkem a přesto se má hůře.