vracenky - denní můra
Prosinec 1989.
Jsem? Co jsem? Žiji? Co žiji?
--------
Nic nehýbá se. Jsem mrtev? Jsem potravou pro podniky – žiji snad.
Nic nehýbá se. Jsem mrtev? Jsem potravou pro vojáky – žiji snad.
Nic nehýbá se. Jsem mrtev? Jsem potravou pro kádrováky – žiji snad.
Nic nehýbá se. Jsem mrtev? Jsem potravou pro felčary – žiji snad.
-----
Mrazivý prosincový večer, křičím – tady jsem ! – a žádná změna na obzoru. Ze snů splétám si vějíř hříšných myšlenek - něco změnit, dosáhnout, rozbít, podělat. Pohnout světem.
Z představ splétám žebřík, po němž vylézám a zalézám – to dle situace. Nikdo mne nevidí, mizím v šedi, polykám nicotu, průměrnost a nezbytnost.
------
Nic nehýbá se. Sevřen v píšťalách snů, žiji snad. Bez motivu.