vracenky - dopravní dementno
Červen 1977.
Autobus ŠM 11 na lince „J“ v plném tempu ke konečné - panelárně, budoucí dominantě nového sídliště. Poslední cestující se tetelí u řidiče a doufá, že po opuštění vozu neutopí botky v říďoučkém jílovitém blátíčku (novoobyvatele sídliště poznávali starousedlíci dole v údolí dle světlehnědě zabarvené špinavé obuvi).
Po rozorané zabahněné tříproudovce (zůstala tak až do roku 1980) autobusáci v době deště a mokra odmítali jezdit, báli se sešupu z kopce.
Přicházel-li spořádaný občan po propršené noci k zastávce a místo jedné cedulky s jízdním neřádem viděl cedulky dvě, mohl se na místě otočit a jít do Města po svých. Linka končila už pod kopcem a pěšky byla doprava (a je dodnes) rychlejší.
Bahnový tankodrom, po kterém se v určitém asi tříletém období dalo jezdit už pouze v jediném nerozbitém pruhu, byl opraven a při té příležitosti poctěn názvem „třída SNB“. Tvrdohlavé obyvatelstvo ignorovalo výměnu cedulí u silnice (nikdo také nic oficiálně neoznámil) a tudíž jsme někteří přežili se starým dobrým označením „Okružní“ v dokladech až do převratu v roce 1989.