vracenky - dospíváme v muže
2. června 1991.
Život studentský, život veselý. A život vojenský? Přesto režim neohrabaně slepil bohémství a volnost s bezduchým drilem a zupáctvím.
Vysoké školy nachystaly malé zpestření docházky – dva roky, jedenkráte týdně měli pánové vojnu, opepřenou úvodním čtrnáctidenním „prázdninovým“ soustředěním v zeleném a závěrečnou měsíční rekreací v kasárnách. Dívky (a jedinci, výjimečně nadaní modrými knížkami) zase, aby náhodou nezapomněly na nebezpečí válečných konfliktů, v jednom roce měly den týdně věnován „obraně vlasti“.
Vojenská katedra (název zmužňovacího zařízení) patřila neodmyslitelně ke koloritu školy, známka na ní udělená se standardně započítávala k ostatnímu prospěchu. Absolventa na jejím konci čekala poddůstojnická hodnost a pouze rok klasické vojenské služby presenční.
Vyučující na uvedených vysokoškolských katedrách byli zhusta nepoužitelní v běžných armádních jednotkách – jednalo se o notorické alkoholiky nebo důstojníky, kteří neovládali český jazyk, vyskytli se hojně i takoví, kteří z důvodů psychických (senilita) nebo fyzických (stáří a nemoci) nemohli sloužit v poli. Zvláštní sortu tvořil sbor velících odsunutých učit za trest.
-----
Na nejmenovaném mezinárodním vojenském cvičení „na ostro“ zazněl rozkaz – povely a hlášení se mají předávat co nejpřesněji, s nejvyšší vypovídací hodnotou. Jen tak zabráníme zbytečným ztrátám techniky a mužstva.
Při přeletu práškovacího letadla nenapadlo pozorovatele nic jemnějšího, nežli předat zprávu stylem „..... do sektoru XY letí Agrostroj!“
V důstojnickém mozku, nechápajícím význam homonym „agrostroj“ a „agresor“, vybublala panická reakce. Útok!
Nařídil přehradnou palbu do oblohy..... Agresívní práškovací letadýlko proletělo vlnou kulek a zapíchlo svůj čumák do nejbližšího remízku.
Velícího důstojníka převeleli učit na vojenskou katedru. Salut.
*****