vracenky - Hadží
27. června 1987.
Osmahlí chlapci z rozvojových zemí - častý kolorit universitních a vysokoškolských areálů především mezinárodně akceptovaných vzdělávacích ústavů.
Teoreticky drželi stejná práva a povinnosti jako studenti tuzemští. Teoreticky .....
Praxe panovala politická (zavazující sponzoring chudých pseudomarxistických států), diplomatická a prodevisová.
*****
Jistý africký student nemohl stále zdárně složit (náročnou) zkoušku z geologie. Vyhozen poprvé, podruhé, potřetí, na děkanát ..... hrozilo absolutní ukončení studia. Škola obdržela nabroušenou diplomatickou radu - zkouška musí být absolvována.
Byla. Vzteklý docent, rozzuřen neznalostmi a diletantismem mladého černocha, dopsal vlastnoručně k „lidové“ (trojce) známce: „platí jen pro střední Afriku“.
Následoval obrovský kolotoč, kárné řešení pedagoga, africký student musel vše vyřízovat znova – známky a zápočty za tři roky. Starý index vystřídal nový index.
**********
Zámožný mladý Arab (zahraniční studenti se rekrutovali vesměs z prominentních vrstev) hnízdil se na kolejích v Ostravě-Porubě. Byť tam stály tehdy pouze dva obří bloky o cca třech a půl tisících ubytovaných a menza, hrdě se rozhlédnul okolo.
„Všechno koupím, budu tu studovat a oni mi budou sloužit.“
„Nemožné, tady máme socialismus.“
„Tak koupím alespoň jeden barák s i osazenstvem ke službě mé osobě.“
„To nejde.“
„Tak koupím patro i s nájemníky....“
„To nejde.....“
Něco přeci jen šlo. Devisy jsou devisy a tak arabské princátko zakoupilo (symbolicky) alespoň jednu buňku i s žákem, kterého ihned povýšilo na placeného osobního komorníka. A tak studovali a studovali .... no a jestli to neudělali, tak tam studují dodnes.
-------