vracenky - krtkové
2. dubna 1991
Překřičet všechen horký randál, sejít do chladivého ticha podchodu. Nebrodit se prachem. Mít klid, seběhnout nejbližší dírou pod zem, jako krtek se zavrtat.
Ticho. Klid. Kradmé pohledy okolojdoucích, zastřené, rozléhající se šepoty. Díváme se úkosem, nejsme-li snad nepřátelé v blikotavém světle špinavých zářivek. Protivníky v uzavřeném prostoru?
Ještě zkusit nástěnky, zda konečně neinformují. Ještě stlačit kliku záchodů, zda není otevřeno. Ještě nahlédnout do hlavního průchodu, zda cíl není zde dole - v klidu, tichu a chládku.
Nástěnky blábolí špinavými skly a zašedlými drolivými papíry, záchodky zavřené, hajzlbába nikde. Křik několika dětí, klapoty podpatků, drnčení kočárků, šouravé kročeje pánů solidů. Vítr točí malé víry z prachu a papírků – zametá zde někdy někdo? Nic než svízel, nic než tíseň.
Zpět na povrch, do světla a ruchu, řezavého a osvobozujícího. Prostor a volnost, vzduch a smog. Ven odsud.
------------------