vracenky - mikulášská povídačka
16. prosince 1990.
Bylo nebylo, za devatero hranicemi, v jednom podlouhlém státě, našli v sobě dva mladí lidé zalíbení. A jak už to probíhává, nejen o sexu je vztah. Též je nutno s milovaným partnerem chodit po obchodech a tmavých barech.
Při podvečerním až nočním tokacím posezení, popíjení a dotýkání se v dnes již zaniklé „Divadelní kavárně“ mladý muž, zpitomělý těsnou blízkostí milované bytosti, hledáním témat ke společnému duchaplnému rozhovoru, stoupající hladinou alkoholu a horkosti v krvi, přiobjednal pití. Stěží najdeme pamětníka, aby osvědčil, co a za kolik bylo nalito. Určitě ale víme, že účtovaná cena přesahovala součet nominálů bankovek a mincí v peněženkách obou našich krásných lidí. Přibližovala se hodina sčítání útraty.
Však ku pomoci myšlenkou a činem přispěchalo děvče. Vydalo se odvážně do temné noci ku svému pracovišti v přízemí zlínského mrakodrapu. Proniklo přes vrátnici až do budovy, ale ouha – všechny etáže zamčeny.
Běželo zpět na vrátnici. Tam bylo sděleno, že strážný s klíči právě obchází patra mrakodrapu. Vydalo se absolovovat martýrium nahánění ostrahy v sivé ztichlé budově, osvětlované pouze skomírajícími požárními světly, vyzdobené mrtvým paternosterem a výtahy bez elektřiny, členěné šedivými přepážkami a matnými skly, polepenými obskurními podnikovými plakáty konce osmdesátých let.
Vrátného dívka vítězně dostihla, do své kanceláře vstoupila, peníze získala a do kavárny zavčasu doručila. Zaplaceno, ostuda zažehnána ......
A jestli neumřeli ....... ne, neumřeli. Pouze nemají společné finanční prostředky, ale každému jednomu se daří vcelku dobře. Zazvonil zvonec a pravdy je konec.
*****
Přeji příjemného Mikuláše, milé děti.