vracenky - my a oni
Prosinec 1989.
Jakže to vlastně bylo? Oni odhlasovali, oni zařídili, oni zakázali, oni varovali, oni nepostavili, oni znečistili........
A my? My nic, my muzikanti, každý jsme byli my a nikdo z nás nebyl oni. Společnost však byla pouze jedna a z toho vyplývá množinový ekvivalent – oni jsme byli také my všichni. Každý den těch časů jsme byli my a každý den jsme byli oni.
Osobní odpovědnost za vývoj společnosti? Proč my, to zařídí oni. Kdo my a kdo oni? My jsme všichni trpící a oni se mají dobře.
Všichni jsme my a oni nejsou? Nebo je to božstvo, které jsme si museli vymyslet, abychom zdůvodnili své osobní pasivity, své knedlíkové přístupy k životu? Oni navštěvovali režimové oslavy, oni posílali naše děti do svazáckých organizací, oni zapírají naše příbuzné v zahraničí a provekslované valuty. Kdo to byl, oni?
Za nejtužšího stalinismu se jeden soused rozhodne poslouchat zahraniční rozhlas. Vezme radiopřijímač, vleze si s ním pod peřinu, vyladí Hlas Ameriky a nechá se kolébat zprávami zpoza oceánu. Za čtvrt hodinu buší mu na dveře Veřejná bezpečnost:
„Chlape, co to tu vyvádíte!“, strhnou policajti duchnu z protistátního živla. „Když už posloucháte nepřátelský rozhlas, tak alespoň vypněte ten amplion na zahradě!“
My jsme oni. A oni jsme my. Obě strany plnily v rámci nutného shromáždění, průvody, socialistické závazky a Svazy přátel Československo-sovětského přátelství. Je však jen jedna společnost – lidé.
My + oni = všichni.