vracenky - pašeráci II.
Únor 1987.
Co se prolustrovalo kabel a prošacovalo lidí při odchodu z fabriky. Spotřební zboží je žádané, podnik veliký, nepřehledný a lidé vynalézaví.
Ženy zhotovovaly z kožených řemínků různá závěsná zařízení pod sukně, zimní bundy a na boky. Jedna rekordmanka dle podnikového tisku pokusila se naráz pronést přes bránu sedm (!) párů lodiček. I když .... co je to za rekordmanku, když se dá chytit, že?
V oblibě byly režimní výrony o slavných výročích, spojené s demonstrativním kladením věnců u pomníku K. Gottwalda v den jeho prosincových narozenin. Tisíce pracujících opouštěly v mohutném, semknutém zástupu brány závodů, nikdo ze strážných neodvážil se poctu prvnímu dělnickému presidentu sabotovat kontrolováním odcházejících. „Pochod zlodějů“ nazýval se uvedený výlet.
Opět v zimě (pronášelo se nejvíce v tomto ročním období, člověk ztloustne a zmohutní množstvím oděvů) se jeden odcházející dělník znelíbil strážnému na bráně. Hlídač nechtěl podivně vycpaného chlapa osahávat na veřejnosti a tak jej poslal na osobní prohlídku do nitra vrátnice, tomuto účelu také přizpůsobené.
Mozek zloděje v nouzi vyprodukoval spásný nápad. Sundal si jednu rukavici, zasunul ji do kapsy a vstoupil do budovy:
„Soudruzi, včera jsem někde tady ztratil rukavici, nemáte tu nález?“, optal se hlasem pátravým.
„Ne, bohužel, nic nám sem nikdo neodevzdal,“ zněla odpověď.
„Tak děkuji, ještě se optám jinde,“ slíbil dělník, rozloučil se a vyšel ven. Tam pouze elegantně kývnul na vrátného, který jej k osobní prohlídce poslal, zasyčel: „.... v pořádku...“, a vyšel branou ven. Dnes to bylo o fous, ale kontraband byl zachráněn.
---