vracenky - perspektivy
1985
Zvolna projížděly tmavě rudé IKARUSY, nepřeberné množství chromu na kolesech, na boku hrdý obrovský bílý nápis: СОВТРАНСТВО a nějaká moskevská adresa.
Při sporadických zastávkách tohoto lidského skleníku byla mezi neagresívní domorodce vypuštěna neurčitá množina lidí, od slovanských macatých modrookých blondýn až po sluncem vyšisované Kazachy a Turkmeny, plochých vráščitých tváří, šikmých očí, v hnědých sakách z padesátých, ozdobených - povětšinou - dvěma až třemi řadami zašlých cinkavých medailí. Z války nebo za plnění plánu? Kdo ví? S místními se vyvolenci z východu příliš nebavili.
"V těchto domech opravdu bydlí dělníci? " zaznívala prý nejčastější otázka při pomalém průjezdu Sov-busu první etapou Jižních svahů. Načati baťovskou architekturou, socialistická výstavba zalitá letním sluncem a ozdobená svěží zelení přesvědčila účastníky zájezdu o přednostech socialistického zřízení.
I bydlení z panelů šlo vytvářet variabilně a žitelně.
Tvůrčí počiny architektů byly sice průběžně osekávány brutálními požadavky unifikace a racionalizace stavební výroby, ne všude (viz snímek) intenzifikační buranství zapracovalo naplno, sem tam mohly vzniknout i zajímavé sídlištní útvary.
V roce 1980 vyšla vládní a stranická směrnice o "Zvýšení hustoty obyvatelstva v sídlištích", zazvonil zvonec a bytovým pohádkám byl konec.