vracenky - pocity
Asi 1990.
Pocit vrátného, majícího po boku pistoli ČZ vz.
Kvůli výše uvedeným potěšeníčkům malých lidí, se kterými se setkávali dnes a denně, nazvali nekonvenční intelektuálové v oněch časech dotyčné zalíbení v buzeraci „sto deka moci“ – pocit vrátného, majícího po boku viditelnou pistolku a jsoucího pánem přiděleného údělu v dosahu účinné střelby padesáti metrů.
Mladý muž/žena vstupují do vrátnice obří VHJ (výrobní hospodářské jednotky). Stejně mladé a určitě i jazykově vybavené slečny, číhající, aby nikdo nepovolaný nevniknul do podniku, líně zvedají oči od závodních novin a „.... co tu chcete?“ zní nevstřícný dotaz řečnější z nich. Poté milostivě vytáčí číslo vnitropodnikového telefonu (v lepším případě) a volá osobě, která si návštěvu pozvala. V horším případě vykazuje vetřelce do patřičných mezí, tedy do prostoru jakési čekárny, a odchází na přestávku.
Muž/žena zamíří do menšího n.p., hrdinný důchodce, střežící vrátnici, zadrží návštěvníka ihned u vchodových dveří. Ledabylým pohybem ruky naznačí, ke které zdi si má stoupnout. A pak, mírně se pohupujíce na žilnatých nožkách, pivní břich vytrčený bojovně k vetřelci, skřehotavě odsekává slabiky: „ A kterej vy jste? A copa tady chcete? Ukažteobčanku a semsemizapište. Notaksipočkejte."