vracenky - pokrytectví
Prosinec 1989.
Jakmile člověka vyplivly školy a učiliště, přidělili mu pracoviště (padesátá a šedesátá léta), nebo jej zákon donutil zaměstnání si najít.
Prošel-li lustrací kádrováckou, personální a odbornou, byl zpravidla dotázán na svou ochotu ke vstupu do strany. Dle odpovědi jej po absolvování základní vojenské služby (kluci) nebo dvojnásobné mateřské dovolené (holky) buď zapsali do nebo vyškrtnuli z kádrových reserv. Tím určili směr jeho života prakticky až do důchodu.
U stolu či ponku, obklopen erárními přinahatěnými ženštinami z podnikových kalendářů a články o škodlivosti časného vstávání za letního času, vyslechnul si mnohý zaměstnanec památnou karierní větu svého nadřízeného, vrátivšího se z porady se sobě rovnými, zodpovědnými a ideologicky prověřenými.
Do poloviny otevřené dveře, zní ostré a rozhodující:
„Soudruhu, my nesouhlasíme, abyste tu funkci vykonával. Ale aby to nevypadalo, že jsme vás nedokázali vychovat, tak jsme vaše jmenování odklepli.“
Na uvedeném všeobjímajícím principu byl postaven pozdní socialismus ve všech jeho sférách – výrobě, službách, armádě, zemědělství, úřadech i ve stranickém aparátu. Společnost a lidé v ní obsažení lhali. Sobě, těm pod sebou, těm vedle sebe i těm nad sebou.
Na místo prosperujícího státu dělníků a rolníků vznikl tunel předstírání, náznaků, vykazování, kličkování. A jde nám to dobře i dnes, pouze tváře se částečně obměnily.
------