vracenky - práce
22. červen 1991
Poslední zoufalý pokus člověka, jak sehnat peníze. Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.
První rčení lidové, druhé heslo ideologické (= řešení otázky peněz v komunismu). A k tomu návdavkem klasické dílo B. Engelse: „Podíl práce na polidštění opice.“ Co s tím vším? Polidšťovat nucenou prací, přece.
Jelikož komunisté nevěřili hlavním hybatelům dějinného pokroku, proletářům, vyhlásili povinnost pracovat (= mít prokazatelný zdroj příjmů), plnění, které si vynucovali paragrafem o příživnictví obsaženém trestním zákoně.
Zpočátku mladého člověka, ze školy sotva vyšlého, přidělili na pracovní místo do toho kouta republiky a pracovního kolektivu, kde jeho pracovní sílu státní plán nejvíce vyžadoval. Později absolventi škol pomocných až universitních byli lákáni do obřích národních podniků, které jim téměř vnucovaly náborové příspěvky, podnikové rekreace a výhodná místa v pořadnících na byt. Je s podivem, že zorganisovaná mašinérie nenabízela i životní partnery (i když – kdo ví? Nemohu znát vše – pozn. aut.)
Kdo nepracoval? Po ulicích obchodovali veksláci, vedení jako noční hlídači (sloužili za ně najatí důchodci), pouliční sexuální dobrovolnice vykazovaly svá poctivá občanská povolání na dvouhodinové týdenní úvazky a velkou část cikánského obyvatelstva obšťastnily invalidní důchody na plíce a na hlavu.
--------------------------------------
Kdo taková krytí neměl?
„ Veřejná bezpečnost pátrá po M.N. z G., který se nezdržuje v místě trvalého bydliště. Bylo zjištěno, že dotyčný navštěvuje restaurace nižších cenových skupin, ve kterých navazuje přechodné známosti s osamělými ženami, u nichž pak přespává.“
Zde šlo do tuhého – naplnění zmíněného trestného činu příživnictví.
---------------------------------
Přeji příjemný den (a marně si lámu hlavu, ve které restauraci nižší cenové skupiny bych se mohl s takovou osamělou dobrodějkou seznámit, přespat u ní a tak naplnit skutkovou podstatu dávného trestného činu).