vracenky - rok
9. listopadu 1992
Kalendářní rok vlastní dvanáct měsíců. Každému z nich byl přisouzen název, ať již historický nebo uměle vytvořený obrozenci devatenáctého století. Ale jenom jedna doba dokázala měsícům připnout tituly.
Ne každý měsíc roku pyšnil se titulem. Únor, mrzký měsíc jaksi do počtu na doplnění stavu dnů v roce, žádnou důstojnou presentaci nevyzařoval. A tak oficiálně mu nebylo žádné motto přisouzeno. Neoficiálně – to už byla jiná. Lidová slovesnost zapracovala a hned jsme tu měli „Únor bílý, ÚV šílí“. (Pro mladší – ÚV = ústřední výbor KSČ a hláška se nevztahovala ke žňovým pracem, ale k očekávané energetické situaci).
Titulovací nadílka se strhla s nástupem jara. Březen – měsíc knihy, duben – měsíc bezpečnosti. Květnu zůstal měsícem lásky, společně s milováním však obsahoval i velké svátky šeříků a práce.
Tituly vybublávaly i neoficiální. Který měsíc byl měsícem dobrých zahraničních filmů? No přeci ten, který následoval po Měsíci československo-sovětského přátelství. Takže v prosinci, mezi hlášeními o předčasném plnění plánu a šturmováním na pracovištích se dalo chodit do kina s jistotou, že co film, to přinejmenším kasovní úspěch. Po prázdných listopadových biografech se pokladny filmových distributorů musely něčím nakrmit a plán tržeb tak splnit.