vracenky - slova
Červen 1977.
Tištěné slovo mělo v oněch časech magickou a rozporuplnou trojjedinou funkci – vyráběly se knihy užitečné (učebnice technických předmětů), knihy zavádějící a lživé (většinou v rudých deskách za pakatel prodávané, obsahující všechny utopické socialistické –ismy) a knihy utěšitelky (krásná a zábavná literatura v celém spektru, dovoleném mantinely režimu).
Na získání posledních existovala za oněch časů jedna významná plánovací pomůcka, t.zv. knižní čtvrtek. To se literatura vytištěná a odkontrolovaná tiskovým odborem ministerstva kultury dostávala v noci ze středy na čtvrtek (každého týdne) na pulty a pod pulty knihkupectví.
Ve čtvrtky od brzkého rána bylo možno vidět zástupy čtenářů - kupců, obětavě čekajících na těch pár výtisků, které byly jednotlivým prodejnám přiděleny státním prováděcím plánem, dovezeny a vyskládány v prodejním prostoru.
A jak se lidé doslechli o zásilce a jejím obsahu? Ono „se to nějak vědělo“, v našem státě se vždy vše spolehlivě „vykecalo“ a rozšířilo mezi veřejnost. Tato informační vlastnost společnosti zůstala, jen úlohy doručovatele sdělení se zhostil tisk.