vracenky - umakarty
23. prosince 1986.
Slavnosti trhů – rovněž se udávaly. V netržním hospodářství dostávaly výrobní podniky (nevlastnily maloobchodní síť, pouze ojedinělé „vzorkové“ podnikové prodejny = v místě sídla organizace obchůdky pro přímou distribuci vlastních produktů koncovým zákazníkům) sporadickou možnost presentovat a prodat své výrobky obyvatelům. Nešlo o zisk, ceny byly regulovány, spíše o jakousi přehlídku cti, co vše dokážeme i v nepříznivých zásobovacích podmínkách vyrobit.
Jednalo se vlastně o výstavy a prodejní prezentace. Slůvko „prodejní“ je velmi důležité – přehlídky mohly se konat i kontraktační nebo pouze ukázkové.
Brněnské výstavní veletrhy vybujely postupem času v neskutečný, všem dobře známý moloch na prodej všeho možného spotřebního zboží, ne vždy standardního a už vůbec ne lehce sehnatelného. Existovaly i jiné veletrhy (liberecké s oděvy, olomoucká Flora pro zahrádkáře .....), ale BVV představovaly jedinečný fenomén.
Spotřebitel odkojený jednotným sektorovým nábytkem „Universal“ a umakartovými kuchyňskými linkami s uniformními sporáky „Mora“ číhal již od večerních hodin u bran výstaviště, neváhaje vyklopit na místě nehoráznou cenu za vstupenku. A pořizovat (i dovozové) zboží za ceny trojnásobné běžných, regulovaných státní plánovací komisí.
V roce nejhlubší t.zv. přestavby mohla i Československá televise ukázat nezmanipulované záběry z otevření veletržních bran a šílený tisícový dav, ženoucí se s nesmírnou energií a ostrými lokty do jednotlivých výstavních pavilónů. Těch pár pomuchlaných ječící sanitky odvezly do nemocničního ticha.
..............