vracenky - zadržování
Září 1988.
Viděl-li kdo, aby byl člověk v reálném socialismu nesvoboden? Potlačován, zakazován? Samozřejmě, neviděl. Cosi se občas proslechlo, ale prokazujte šeptandu.
Nastane-li chyba v systému, není uměním chybu napravit – to umí každý průměrně uvědomělý soudruh. Uměním je přizpůsobit okolí tak, aby se chyba stala kladem a byla brána jako přednost systému.
Nemůžete psát – nikdo nic neotiskne. Nemůžete hrát – nikdo vám nedá angažmá. Nemůžete vykonávat navzdory chronickému nedostatku pracovních sil kvalifikovanou práci – nikdo vás nezaměstná.
Prosím vás, takový zaprodanec? Že nemá odvolání? Proč by si stěžoval, když jej nikdo neobvinil? Kdo není souzen a popotahován, nemusí (= nemůže) se hájit.
V kotelně energetického závodu o.p. Svit pracovala elita doby – dělnická, stranická, intelektuální. Klasických kriminálníků se tam nedostávalo, zato jsme si říkali „pane“ jak s osobami, které ještě v šedesátých letech jezdily do práce „šestsettrojkou“, tak s lidmi, kteří měli tu drzost napsat v sedmdesátých letech naivní dopis o nedodržování dělnických práv Husákovi. Děkuji osudu za tuto zkušenost.