vracenky - zahradníci
Březen 1987.
Kudy by se ubíralo baťovské bydlení, nebýt druhé světové války? T. Baťa - odpůrce činžovních domů (lidé by se srocovali) - dostal dělníka do přírody za superlevný nájem v (tehdy) nadstandardním bydlení.
I on ovšem opustil vlastní myšlenku z počátku minulého století - dělník po práci bude u domu obdělávat zahrádku a sem tam si i něco vypěstuje k jídlu. Pro polovojenský režim života ve městě byly charakteristické spíše plochy zeleně, na kterých se rekreovali spolupracovníci o poledních pausách a po práci, skotačily děti a promenovaly manželky.
O zeleň (i mezi obytnými domy) se staral městský zahradník se svými podřízenými. I tohle bylo v ceně nájemného – jevilo se nedůstojné Baťova spolupracovníka rýpat se v zemi jako krtek a šplhat po stromech v roli přerostlé opice.
J. A. Baťa už nebyl zjednodušujícím extremistou, stavící miniaturní bytečky v domcích v zahradách. Jak vidno ze snímku, součástí některých typizovaných obydlí ve třicátých letech se stala i garáž.
Na zahrádkáře si lidé začali hrát až za protektorátu. Začali hromadně vysazovat ovocné stromy a obdělávat narychlo vytvořené zeleninové záhony (i mezi továrními budovami), aby zalepili nejhorší mezery v zásobování vitamíny.